Rozhovor s Janem Valečkou

 

Jeho snem bylo živit se cestováním. Šel si za svým a dnes inspiruje celou řadu fotografů.
 

Jak se mladému fotografovi podařilo spojit focení s cestováním tak, aby se svými koníčky mohl živit? To se dozvíš v rozhovoru s Janem Valečkou, ve kterém se rozpovídal o svých začátcích, prvních zakázkách, dobrodružných výpravách za dokonalými fotkami, ale i workshopech pro začínající fotografy, kterým byl před 6 lety i on sám.

Jan Valečka je mladý nadšený cestovatel, fotograf a úspěšný tvůrce na sociálních sítích. Pochází z Plzně a ve svých 23 letech toho má za sebou poměrně hodně. Aktuálně se živí cestováním, focením svateb a správou účtů na sociálních sítích. Nedávno však začal pořádat také foto workshopy a kurzy marketingu na Instagramu. Při všech svých aktivitách navíc zvládá i studium na Vysoké škole ekonomické v Praze.

 

 

A protože nás zajímalo, jak se tohle všechno Janovi povedlo, rozhodli jsme se ho trošku vyzpovídat a připravit pro tebe rozhovor s tímto inspirativním a úspěšným fotografem, který je od nedávna také naším novým ambasadorem! Užij si milý a otevřený rozhovor:
 

Jak ses dostal k focení?
K focením jsem se dostal náhodou po návratu ze studijního pobytu ve Velké Británii v mých 17 letech. Začal jsem aktivně používat Instagram a přidávat kýčovité fotky z mých dosavadních zážitků a cestování. Celkem rychle mě to celé pohltilo a začal jsem fotit postupně na mobil, později na rodinnou zrcadlovku, po roce na dron a potom vše mělo celkem rychlý průběh. Po dvou letech jsem navázal první spolupráce a začal se focením pomalu živit.

 

Co tě na focení lákalo?
Upřímně ze začátku to byl hlavně životní styl cestovatelů a influencerů z Česka, kteří už v roce 2015, kdy jsem se připojil na Instagram, měli různě spolupráce s mobilními operátory, turistickými agenturami a podobně. Měl jsem vidinu toho, že cestuji a živí mě to. Po 5-6 letech si troufám říct, že se mi to podařilo a jsem za to každý den neskutečně vděčný, i když je to samozřejmě někdy náročné.

 

 

Dnes tě mnoho lidí vnímá jako úspěšného fotografa i tvůrce na sociálních sítích, jaké ale byly tvoje začátky? Bylo obtížné se prosadit, dostat do povědomí a získat nějakou práci?
Určitě bylo! Ani jsem ze začátku nevěděl, jak dlouho mi bude trvat získat první tisíc a potom10 tisíc fanoušků. To je pro většinu lidí dnes bohužel nedosažitelná meta. Poté jsem opět narazil na pomyslný strop, protože dnes fotí prakticky každý a o to spíš krajinky na Instagram. Každý den bojujete o pozornost a zájem lidí, kteří vás jedním kliknutím můžou přestat sledovat. Na druhou stranu jsem nikdy nepřestal a bral jsem to tak, že si jdu za svým, nehledě na to, kolik to stojí času nebo úsilí. Dlouho jsem neměl ani žádnou pauzu, až do začátku roku 2021, kdy toho na mě bylo už opravdu moc.

U focení svateb bylo například nejtěžší získat první svatbu. Doporučuji všem se přihlásit k někomu zkušenějšímu a fotit svatbu jako druhý fotograf, ušetří vám to hromadu čekání na první placenou svatbu a nebudete tak moc pod tlakem, že něco pokazíte.

 

Vzpomeneš si vůbec na první placené focení?
Svatba to byla v roce 2019, to vím přesně. Dostal jsem tuším 6 tisíc za 12 hodin focení. Jak jsem ale zmínil, už bych to znovu udělal jinak. Byl jsem pod velkým stresem a udělal spoustu chyb. Jinak úplně první placené focení byl asi nějaký maturitní ples asi za 2 tisíce korun. Od té doby plesy už moc nefotím.

 

Z tvých fotek je naprosto zřejmé, že jsi vášnivý cestovatel a milovník přírody. Byl to ten hlavní důvod, proč jsi začal právě s focením krajin?
Určitě. Trávil jsem v té době každý víkend na chalupě na Šumavě, takže to pro mě byla jasná volba. V přírodě dodnes trávím hodně času, ať už při sportu, nebo jen tak s foťákem.

 

 

 

Jaké je tvoje největší cestovatelské dobrodružství, které jsi podnikl kvůli focení?
Je jich tak mnoho, že jsem už určitě nějaké zapomněl. Právě i proto fotím, protože bych na hodně z věcí, co zažívám zapomněl. Pamatuji si třeba na výlet do Rakouských Alp, kde jsem se v zimě schoval po poslední jízdě lanovky za vrcholem kopce s dronem. Čekal jsem asi hodinu, aby slunce kleslo trochu níže a já mohl fotit zasněžené vrcholky hor v tom nejlepším světle. Bylo to opravdu hodně riskantní, protože jakýkoliv chybný krok by mě stál dron nebo i velké zranění. Byl jsem na kraji zasněžené skály a pod sebou prázdné údolí, kde by mě už asi nikdo nenašel. Všechno jsem nafotil a cestou dolů potkal člověka s rolbou. Byl opravdu hodně naštvaný, protože jsem tam neměl co dělat a mohl jsem se zranit o lano, na kterém jsou připevněné rolby v některých kopcích. Naštěstí všechno dobře dopadlo.

 

Máš nějaké tipy na to, jak si vyhlédnout skryté foto lokality? Jak si taková místa v Česku, ale i zahraničí hledáš?
Často dělám tzn. location scouting: projíždím si místa na kole, autem atd. Promýšlím a hledám perfektní místa pro východ nebo západ slunce. Můžu se tak na místa vrátit později, když budou lepší podmínky a už vím, co mě tam bude čekat. Jinak sleduji mnoho fotografů z Česka i zahraničí na Instagramu. Často si pak místa ukládám do Google Map, hledám co nejvíce informací, odkud půjde slunce, bude tam mlha, jde někde blízko přespat atd.

 

 

Co říkáš na trend “instafriendly míst”, na která lidi cestují jen proto, aby se zde vyfotili a mohli se fotkou pochlubit na svých sociálních sítích? Vyrážíš na taková místa rád, nebo si více užíváš objevování nových?
Je to bohužel nešvar dnešní doby. Já sám si rád taková místa vyfotím, protože jsou prostě fakt pěkný. Nicméně dost často jsou tyhle místa zkažená turismem a rád to ukazuji lidem i na svém Instagramu prostřednictvím formátu „IG vs realita“. Rád hledám nová místa a upřímně pak skoro nikdy nesdílím přesné lokace, jen například název oblasti. Ti, kteří tam fakt chtějí a dají si s tím snahu, ty místa najdou, s tím nemám problém. Zbytek lidí, se bohužel dostane maximálně k „slavným“ Otevřeným dveřím do Šumavy, udělají tam nepořádek, pořídí fotku a odjedou autem pryč…

 

V poslední době se kromě focení krajiny věnuješ i portrétům, produktovým fotkám, ale hlavně svatbám. Je to proto, že se snažíš zdokonalovat i v dalších oblastech?
Svatby mě, co se týče focení, živí z cca 75 %. Portréty mi bohužel v mojí věkové skupině téměř nikdo nezaplatí. Většině lidí stačí, že je kamarád s foťákem cvakne a málokdo ocení kvalitu a můj čas. Obecně věřím v to, že čím více oblastí fotograf zvládne na profesionální úrovni nafotit, tím více je flexibilní jak finančně, tak časově. Neustále se snažím vzdělávat například prostřednictvím online videokurzů.

 

 

 

Jak se ti během focení svatebního dne daří vyrovnat s očekáváním novomanželů? Jde o významný den, a proto to musí být velká zodpovědnost. Snoubenci jistě mají velká očekávání. Je vždy snadné přiblížit se jejich představám?

Před první svatbou jsem prakticky nespal. Teď za sebou mám několik svateb, takže už nejsem nervózní, ale přistupuji ke každému focení s respektem. Vím, že ze sebe vydám maximum a snažím se co nejvíce přizpůsobit náladě a přání novomanželů. Často s sebou mám asistenta/druhého fotografa Matěje, který mi hodně pomáhá, a jsem si díky tomu daleko jistější, než kdybych fotil úplně sám. 

Jediné, co se asi může stát je to, že lidé vidí v portfoliu mé nejlepší fotky, focené při západu slunce atd. Pokud chtějí abych „vykouzlil“ takové fotky při ostrém slunci během poledne a nechtějí během západu slunce věnovat čas focení, není to vždy úplně snadné.

 

 

Proč jsi se rozhodl na sociálních sítích sdílet svoje tipy a radit začínajícím fotografům?
Mě samotného takový obsah baví, rád lidem pomáhám a vnímám to tak, že když jsem začínal, ocenil bych takové rady. Velká část fotografů si jede svoje a na komunitu kašle. To je podle mě velká chyba a moje výhoda.

 

 

Dokonce se ti nedávno podařilo uspořádat i první workshop pro začínající fotografy. Plánuješ organizovat workshopy pravidelně?
Jsem opravdu moc rád, že se první workshop na Šumavě povedl. Podmínky nám vyšly lépe, než jsem vůbec doufal. A hlavně se sešla super parta, kterou jsem doufám nakazil svým nadšením pro brzké vstávání, které se s krajinářskou fotografií neodmyslitelně pojí. Workshopy mi dávají do budoucna daleko větší smysl, než když jen desetkrát denně odpovídám na otázku „Jaký si mám koupit foťák?“ atd. Plánuji dělat workshopy pravidelně a pokud to situace umožní, i v zahraničí.

 

 

 

Tvého workshopu se mohli zúčastnit i amatéři bez profesionální výbavy, dokonce i bez foťáku. V pozvánce jsi uvedl, že mohou mít klidně jen mobil. Stačí podle tebe nadšencům, kteří s focením teprve začínají, pouze jejich mobil? Jak moc vlastně tyto dva druhy focení rozlišuješ, případně jak vnímáš jejich rozdíly?
Já sám jsem s mobilem začínal, určitě je to lepší než nic nebo situace, když si koupíte zrcadlovku za x tisíc a pak vám zůstane doma na poličce. Focení na mobil má určitě své specifikace, ale vnímat fotku, světlo a kompozici můžete úplně stejně. Ačkoliv se mobilní fotoaparáty vyvíjí neskutečně rychle a profesionální foťáky pomalu, mobil u mě asi nikdy nenahradí profi foťák už jen z toho pocitu, co držím, když fotím.

 

Dokážeš říct, co pro tebe byla zatím nejzajímavější prácovní příležitost spojená s focením?

Určitě to byla zakázka pro Turistickou centrálu Středočeského kraje. Musel jsem zaměstnat pilota dronu, vyřešit hromadu povolení a troufám si říct, že jsem během této zakázky s nadsázkou trochu zešedivěl. Nicméně to byl vždycky můj sen pracovat pro turistické centrály, takže jsem za tuto příležitost nesmírně vděčný.

 

Jaké jsou tvoje nejbližší plány a sny, na které se chceš zaměřit?
V budoucnosti bych moc rád zopakoval podobnou zakázku pro turistickou centrálu v zahraničí, to je asi jeden z mých snů. Dalším by určitě bylo focení svatby v zahraničí, například na Islandu nebo v Norsku.

Dále pracuji na tom, abych příští svatební sezónu nafotil co nejvíce svateb. Rád bych více procestoval sever Evropy, konkrétně Norsko. Možná bych po státnicích rád strávil nějakou delší dobu v zahraničí, pravděpodobně asi Německu, Švýcarsku, nebo USA.

Děkujeme Janovi za milý rozhovor. Pokud se o něm chceš dozvědět víc, sleduj ho na Instagramu, TikToku nebo jeho YouTube kanálu, kde sdílí spoustu užitečných tipů, vychytávek a mnoho inspirace.